Rozhovory s absolventy

Na této stránce představujeme rozhovory s absolventy oboru fonetika, kteří se různými způsoby řeči věnují i ve svém zaměstnání.

Zuzana Berkovcová - přes Google k Newton Technologies

– absolventka oborů fonetika a hispanistika; působí ve firmě Newton Technologies, rok pracovala v Googlu v Londýně

– „Kromě řečových technologií v práci nejvíc využívám fonologii.“

– „Klíčová pro mě byla znalost toho, jak čeština zvukově funguje.“

– „Po studiu fonetiky se člověk může vydat do spousty oblastí.“

– „Všichni se báli, že s fonetikou se v praxi neuplatním, ale úzké zaměření mi nakonec pomohlo.“

 

Co vás vedlo ke studiu fonetiky a s čím jste ho kombinovala?

Já jsem napřed v prvním ročníku nastoupila na jednooborovou hispanistiku, v prvním ročníku jsme měli fonetiku španělštiny a hned jsem věděla, že je to moje oblíbená součást lingvistiky. Tak jsem se přihlásila vnitrofakultním řízením na dvouobor s fonetikou. A fonetika mě pak bavila hodně.

Co vás bavilo nejvíc?

Předně mě bavily základy všech hlavních oblastí fonetiky jako je Akustika řeči a Fyziologická fonetika. Bylo fajn, že jsme se už v prvním ročníku podívali do všech důležitých oblastí fonetiky. Potom mě bavily Řečové technologie a takové ty speciální semináře v magisterském studiu, tedy Základy logopedie, Forenzní fonetika a další. Vlastně až na pár výjimek bylo všechno zajímavé. Nemůžu si stěžovat vůbec na nic, všechny důležité věci byly ve fonetice obsažené a určitě mi to dalo hodně dobrý základ k tomu, co teď dělám.

Přejděme tedy k tomu, čím se teď zabýváte.

Jsem zaměstnaná ve firmě Newton Technologies, která se zabývá rozpoznáváním řeči a diktovacími systémy. V našem diktovacím softwaru lze namluvit třeba lékařskou nebo právnickou zprávu, tyto systémy se využívají i na ministerstvech a v dalších institucích – je to služba, která je vlastně ekvivalentní přepisovatelkám, ale je to mnohem rychlejší a pohodlnější. Zároveň děláme i rozpoznávaní pro už pořízené nahrávky. Momentálně se zaměřujeme hlavně na slovanské jazyky, což je pro mě velká novinka, nikdy jsem se jim tolik nevěnovala. Děláme kromě češtiny i slovenštinu, polštinu, ruštinu, chorvatštinu, slovinštinu, srbštinu, nově začínáme i s dalšími jazyky. Je to věc, která s fonetikou hodně souvisí. Můj tým poskytuje lingvistické a fonetické pozadí, to znamená, že sestavujeme a kontrolujeme lexikony pro strojové učení, formulujeme gramatická a post-processing pravidla a tak. Celé to kolečko rozpoznávání, o kterém jsme se na fonetice učili, do každého kousku trochu zasahujeme. Je to moc zajímavá práce a je v oboru.

Působila jste i někde jinde?

Už ve škole jsem se podílela na projektech pro Český národní korpus, vytvářeli jsme španělsko-český paralelní korpus InterCorp pod vedením docenta Čermáka. Pak během magisterského studia jsem s dalšími spolužáky z fonetiky dostala možnost jet do Londýna do Googlu na projekt syntézy řeči pro češtinu a také vylepšování rozpoznávání řeči. V mnoha ohledech jsem vlastně dělala to samé, co teď dělám v Newton Technologies, ale s mezinárodním týmem zaměřeným na spoustu jazyků. Bylo to moc zajímavé, dalo mi to spoustu profesionálních zkušeností a aplikovala jsem hodně znalostí ze školy.

Co se vám ze studia fonetiky v Googlu nejvíc hodilo? Předpokládám, že Řečové technologie.

Kromě řečových technologií to byla určitě fonologie, protože jsme museli promýšlet zvukový systém češtiny a jak ho uchopit tak, aby byl výsledek efektivní pro technologické zpracování – to byl někdy velký oříšek. Bylo důležité stanovit legální slabičnou strukturu, to znamená přípustné shluky souhlásek na začátku a na konci slabik. Museli jsme řešit třeba homografy, které dělaly největší problém: jestli je to car jako vládce nebo anglicky auto, dále cizojazyčné názvy, tedy jak začlenit prvky cizích jazyků a jejich výslovnosti do českého systému. Potřebovali jsme konečný počet jednotek, které se pak pro syntézu používají. Na začátku to všechno vypadá jednoduše, ale když s tím pak člověk v praxi pracuje, tak každý den naráží na problémy, které musí řešit a u kterých je potřeba udělat kompromis. Velké potíže nám působily třeba rázy v češtině. Takže znalost toho, jak čeština zvukově funguje, byla klíčová.

Hodily se mi ale i poslechové dovednosti, protože jsme zároveň museli dělat kontroly zdrojových nahrávek, ze kterých se pak všechno syntetizovalo. To byla hodně zajímavá práce, všechno muselo být naprosto perfektní, čisté, hlídali jsme, jestli je všechno správně vysloveno, jestli nejsou v pozadí šumy. Cokoli takového by se ve výsledné syntéze projevilo.

A jak se vůbec pracuje v Googlu?

Je to hodně pohodlné. Google je jedna z nejlepších firem z hlediska péče o zaměstnance. Měli jsme veškerý komfort: jídlo od snídaně po večeři, kávovary, tělocvičnu, místnosti na odpočívání, kde se dalo hrát na hudební nástroje nebo třeba ping pong. Úžasné prostředí.

V současné práci jste se tedy od syntézy řeči posunula spíš k rozpoznávání?

Přesně tak, tam už nepracujeme s vysoce kvalitními nahrávkami jedné mluvčí, naopak potřebujeme nahrávky od spousty mluvčích, z různých prostředí a s různými šumy a hlasy v pozadí, aby se rozpoznávač natrénoval na co největší variabilitě.

Vraťme se ještě ke studiu. Jak vám studium fonetiky pomohlo obecně, ve vlastním rozvoji, i konkrétně v oblasti, které se věnujete?

U mě je asi jasné, že mě studium navedlo na moji budoucí profesi. Rozhodně mi přineslo vhled do techničtějších disciplín a přírodních věd, které bych se bez studia fonetiky nikdy nenaučila. Kdybych studovala jen hispanistiku, tak bych vůbec neměla možnost pracovat ve firmě zaměřené na řečové technologie. Z řečových technologií jsme ve škole dělali hlavně teorii a trochu programování, ale i ty teoretické základy byly pro to, co teď dělám, zásadní. Je jasné, že pro někoho, kdo se vydá třeba cestou řečového poradenství, bude důležité něco jiného, ale mně osobně to určitě přineslo hodně. Když shrnu svoje studium, tak nelituji vůbec ničeho a jsem ráda, že jsem absolvovala fonetiku i hispanistiku. Každopádně jsem přesvědčena, že je spousta oblastí, kam se člověk po studiu fonetiky může vydat. Může jít humanitním směrem, fonetika poskytuje naprosto úžasný základ pro učitele cizích jazyků nebo pro zmíněné řečové poradenství, nebo může tíhnout k techničtějším oborům, k akustice a řečovým technologiím. Já jsem každopádně ráda, že jsem studium uplatnila v praxi a že se mi podařilo získat skvělou práci. To se samozřejmě nemusí stávat u obecnějších studijních oborů, které neformují člověka do detailu. Myslím si, že úzké zaměření na fonetiku mi nakonec pomohlo – všichni se báli, že to bude naopak, že budu umět jenom fonetiku, se kterou se v praxi neuplatním, ale nakonec to dopadlo takhle a jsem za to moc ráda.

Dita Hývlová - výukové aplikace pro děti ve dvaceti jazycích

– absolventka oborů fonetika a tlumočnictví čeština – angličtina; působí ve firmě Lipa Learning

– „Od kurzu fonetiky angličtiny jsem se dostala až ke studiu celého oboru.“

– „Na fonetice je úžasný její přesah do dalších oborů.“

– „Dokážu efektivně zhodnotit ukázkové nahrávky mluvčích.“

– „Řeč a komunikace je něco každodenního. Není to něco, co se člověk šprtá, ale něco, co zažívá.“

 

Co vás vedlo ke studiu fonetiky a s čím jste ho kombinovala?

Já jsem se na fonetiku dostávala trochu plíživě. V bakaláři jsem studovala Anglistiku a amerikanistiku v kombinaci s Českým jazykem a literaturou. V prváku na anglistice jsme měli fonetiku, která mě hned od začátku chytla. Hodně mě bavila transkripce výslovnosti, protože jsem vždycky měla ráda cizí písma, runy a tak a přišlo mi to hodně podobné. A jak to bývá, když člověku něco jde, tak ho to i baví. Pak na jaře v prváku jste pořádali exkurzi do Vídně do Muzea hudby a tam jsem k fonetice přirostla i lidsky. Takže to pak spolu všechno souviselo – měla jsem ráda ten obor jako tým lidí a postupně mě začaly zajímat i další aspekty fonetiky, ze zájmu jsem si doplňovala fonetické přednášky a semináře jako Metody a Akustiku. V druháku jsem začala na Fonetický ústav chodit i jako pomvěd zpracovávat nahrávky. Brzo jste mi nechali vyrobit umělé patro pro elektropalatografii, a podílela jsem se tak i na výzkumu. Asi jedna z prvních věcí, kde jsem se víc zapojila do nějakého projektu, bylo nahrávání inventáře pro syntézu pro nevidomé, pro společnost Brailcom. Musely se vytvořit všechny možné hláskové kombinace v češtině, vymyslet na ně slova a pak je nahrát a segmentovat. To bylo perfektní, to mě moc bavilo. Takže mi z toho všeho postupně vyplynulo, že by bylo fajn dělat fonetiku v magisterském studiu. V magistru jsem tak vlastně úplně změnila obory, měla jsem fonetiku s tlumočnictvím angličtiny. I se mi to k sobě víc hodilo, že jsem na tlumočnictví dělala praktické zaměření a na fonetice to bylo víc odborné, vědecké – byla to zajímavá kombinace.

No a jak jste mě zapojovali do různých projektů a i jsem od fakulty dostala studentský grant, tak jsme psali různé články a dokonce jsem se i dostala na konference. Dodnes ráda vzpomínám na jednu z největších řečových konferencí Interspeech v Lyonu, kde jsme prezentovali náš výzkum týkající se identifikace mluvčích v češtině pomocí samohlásek a jejich rezonančních frekvencí.

Pojďme se vrátit ještě k samotnému studiu fonetiky. Co vás na něm bavilo nejvíc?

V bakalářském studiu jsem měla nejradši Fyziologickou fonetiku a potom když jsem začala magisterské studium, tak akustiku i statistiku s dr. Bořilem. To jsem opravdu cítila, že má fonetika přesah do jiných oborů. Celkově bych chtěla říct – a říkám to vždy, když někomu o fonetice vyprávím – že na ní je úžasné, že se člověk namočí trochu do biologie, trochu do fyziky, trochu do matematiky, zkrátka že zůstane v kontaktu s dalšími vědními obory. To mi přijde unikátní. Samozřejmě něco jde člověku líp, něco hůř – protože jsme byli na fildě, tak jsme se trochu statistiky nebo akustiky báli, ale učitelé to prostě do nás uměli dostat. A byl skvělý pocit, když jsem se se známými z jaderné fyziky dokázala bavit o různých techničtějších věcech a chytala jsem se. Moc se mi ale líbila třeba i Kultura řeči, kterou tehdy učila Petra Marková.

Kde působíte dnes a co v práci děláte?

Hned po absolvování jsem nastoupila do firmy Lipa Learning, která vyvíjí aplikace pro děti předškolního věku. Nastoupila jsem tam jako překladatelka a tlumočnice, takže spíš přes můj druhý obor, ale velmi brzy jsem zjistila, že i fonetiku intenzivně využívám a je moc zajímavé jak. Brzy po nástupu jsem dostala na starost lokalizaci našich her do různých jazyků. Když jsem nastoupila, tak jazyků bylo asi pět – japonština, čínština, francouzština, španělština a ruština. Já jsem dostala za úkol rozšířit portfolio jazyků a doplnit ho do všech her. Těch máme nyní 21. Jsou zároveň zábavné a výukové a každá se zaměřuje na jinou dovednost. Máme třeba aplikaci, kde žabička učí tříleté děti počítat do deseti, nebo pro starší děti máme interaktivní knížky. Jedna z nich je o pejskovi, který se vydá do vesmíru, potkává planety a ty se mu představují jako římští bohové a vysvětlují tím původ svých názvů.

Jazyků máme teď 22, s tím, že rozlišujeme například britskou a americkou angličtinu, kontinentální a mexickou španělštinu. Teď třeba přidáváme do interaktivních knížek angličtinu jako cizí jazyk, tedy zjednodušený anglický originál, do kterého přidáváme funkce, které usnadňují učení. No a k tomu zrovna používám fonetický program Praat. Jedna z těch funkcí je karaoke, kdy se text rozsvěcí postupně po slovech s voiceoverem, jak hlas běží. A k tomu je potřeba mít ty nahrávky zpracované, nasegmentované a získat časy začátku a konce jednotlivých slov. Ty právě tahám praatovským skriptem. Měla jsem docela dlouhou diskusi s našimi zvukaři, jestli existuje nějaký jednodušší způsob, jak to vytahat, a neexistuje. Oni mají samozřejmě pokročilé nástroje na editaci zvuku, ale tohle tak snadno jako já v Praatu neudělají. Takže to je super.

A to samozřejmě není jediný přesah mojí práce s fonetikou. Lokalizace zahrnuje i nahrávání dabingu postaviček, které v těch hrách jsou. V tom mi vlastně taky pomohla fonetika, nebo spíš Letní škola slovanských studií, kde jsem dvě léta ještě za studií učila cizince výslovnost češtiny. A později jsem pak díky této letní škole získala několik zajímavých mluvčích na voiceovery. Takže dneska máme hry rozšířené na turečtinu, arabštinu, polštinu a portugalštinu a postupně pokračujeme s dalšími, děláme vietnamštinu, thajštinu, hindštinu, korejštinu. Zatím jsme si vystačili s lidmi, kteří žijí tady – s expaty. Ne vždycky to jsou profesionální herci, a tak je důležité umět určit, jestli ti lidé jsou schopní a vhodní takové nahrávky dělat. V tom se mi hodí, že mám za sebou artikulační a akustickou fonetiku, protože dokážu jejich ukázkové nahrávky efektivně zhodnotit. Hned slyším, jestli má třepenou fonaci, nedomykavé patro a přehnanou nazalitu, jakou má kvalitu sykavek a tak. Zároveň vím, co naši zvukaři dokážou z nahrávky odstranit a jak ji vyčistit, ale taky vím, s čím prostě nic neudělají. No a když mluvčího vyberu, tak další moje práce je s tím mluvčím ve studiu pracovat. Je potřeba ho uvolnit a předvést mu to tak, aby mě napodobil. Nesmí si připadat blbě a trapně, že dělá opičky na mikrofon. Je potřeba to přepálit na dvě stě procent v angličtině, aby to oni potom na nějakých sedmdesát osmdesát procent dali v tom cílovém jazyce. Ale i v hotových nahrávkách se samozřejmě občas najde chyba. Třeba se stává, že mluvčí omylem neřekne člen a já díky fonetickým znalostem dokážu ve zbytku nahrávky najít takový, který se do chybějícího kontextu nejlíp hodí – je ve srovnatelné pozici, má podobné hláskové okolí – a který tam můžu zkopírovat, aby to vůbec nebylo slyšet.

V jakém jazyce byla práce s mluvčími nejnáročnější?

Možná překvapivě bylo velmi těžké sehnat Vietnamce. Člověk by si řekl, že to musí být v Čechách snadné, ale oni jsou velmi uzavření a stydliví. A do toho je potřeba rozlišit mezi severní a jižní vietnamštinou. Museli jsme se rozhodnout, jestli lokalizaci spíš udělat pro Vietnamce žijící tady, to znamená ze severu, nebo pro tu ekonomicky vyspělejší jižní část. Ale chtěli jsme udělat něco dobrého pro Vietnamce a vietnamské děti tady, poskytnout jim přístup k něčemu, co pro ně bude mít přínos a co jim umožní udržet kontakt s jejich rodným jazykem. A sehnali jsme třeba ochotnou a dobrou herečku, ale byla z jižního Vietnamu… Jsou to všechno krásné oříšky, jsem vděčná za ty problémy, které každý den v práci řeším, protože jsou rozhodně neobyčejné.

Vraťme se ještě ke studiu. Jak vám studium fonetiky pomohlo obecně, ve vlastním rozvoji, i konkrétně v oblasti, které se věnujete?

Obecně jsem moc ráda, že jsem fonetiku studovala a že mi doplnila lingvistické znalosti z morfosyntaxe a podobně. Mnohem víc jsem si začala všímat, jak lidi kolem mě mluví. Věci, o kterých jsme se ve škole na hodinách bavili, jsem pak pozorovala kolem sebe v tramvaji a říkala jsem si, že je to skvělé, že nestuduju něco odtrženého od reality, že řeč a komunikace je něco každodenního. Není to něco, co se člověk šprtá, ale něco, co zažívá. Rozumět tomu a vidět do toho hlouběji, to se mi fakt moc líbí. Dodnes jsou to pro mě úžasná konverzační témata a jsem hrdá na to, že věci o řeči, o vzniku hlasu a o komunikaci obecně vím.

Jan Stober - letištní hlášení v 35 jazycích

– absolvent oborů fonetika a obecná lingvistika; nyní působí ve firmě Simpleway (Praha), předtím Google (Londýn)

– „Studium fonetiky odráží její interdisciplinaritu, což je dobře.“

– „Mezi naše klienty patří převážně letiště, kterým poskytujeme software pro přehrávání hlášení.“

– „Asi nejvíc využívám obecné povědomí o struktuře jazyka a schopnost pracovat s nahrávkou a foneticky ji segmentovat.“

– „Fonetik není zvukař – ten pracuje se zvukem, zatímco fonetik s řečí. A to přesně potřebujeme.“

 

Co Vás vedlo ke studiu fonetiky? S čím jste ji kombinoval?

Ta moje cesta byla strastiplnější. Nešel jsem ze střední školy přímo na fonetiku, protože jsem ani nevěděl, že tenhle obor existuje. Jelikož jsem měl rád angličtinu, začal jsem studovat anglistiku. Věděl jsem, že mě na angličtině něco láká, ale přesně jsem nedokázal vypíchnout, co to je. Jenže když jsem začal studovat, nahrnuly se na mě ty eseje, literatura, a uvědomil jsem si, že to není úplně moje parketa. Na anglistice mě bavily právě ty lingvistické předměty, včetně fonetiky. A ne konkrétně angličtina, ale jazyky obecně. Anglistiky jsem tedy po semestru zanechal a přihlásil jsem se na fonetiku a obecnou jazykovědu. Anglistika mi zkrátka pomohla vytříbit si, co mě zajímá a čemu bych se mohl věnovat další tři roky.

Co Vás na studiu fonetiky nejvíce bavilo?

Já na studium vzpomínám rád. Měli jsme tu super partu, což je dáno do jisté míry i tím, že jde o malý obor. Líbil se mi právě ten osobní přístup, je to hodně o lidech – jak spolužácích, tak vyučujících.

Fonetika je opravdu hodně interdisciplinární, a to se odráží i na studiu na FF UK – což je dobře, protože umožňuje studentům, aby se zaměřili na to, čím by se rádi jednou živili. Učit herce mluvit? Pracovat v řečových technologiích? Každý si tam může něco najít.

Studenti dokonce měli možnost zapojit se do různých mimoškolních projektů. Já se třeba zapojil do projektu, kde jsme pracovali na vylepšování řečových funkcí pro společnost Samsung. I díky tomu jsem neopouštěl studium s prázdnýma rukama. Byly tu také možnosti různých grantů, ale to záleží na studentovi, jestli ho zajímá spíš akademická dráha nebo nějaké praktické aplikace.

Po absolvování jste získal práci u Googlu v Londýně. Jak jste se k tomu dostal? Co to obnášelo?

Google před dvěma lety na FF UK hledal lingvisty pro práci na české řečové syntéze. Já jsem dokončoval studium a přihlásil jsem se do výběrového řízení. Vzali mě, spolu s dalšími fonetiky z mého ročníku. Tam jsem poprvé přičichnul k tomu, jak vlastně vypadá práce lingvisty v soukromém sektoru. Je nutné se naučit dělat kompromisy, např. ve zvukové nebo jazykové kvalitě. Náš tým měl představu, jak krásně má syntéza znít, ale různé deadliny nebo vize dalších týmů vás nutí ke kompromisům.

V Googlu mají obrovské zkušenosti z jiných jazyků, největší prioritu má samozřejmě angličtina, takže jsme se všechno snažili co nejvíce napasovat na existující modely. A my si pak zoufáme: „ale to v češtině takhle nejde!“ Samozřejmě s tím počítají, ale tento přístup je asi nejlogičtější. Modely se dají postupně upravovat či vytvářet nové.

Náš tým měl na starost zpracovávat data, která se používají ke strojovému učení. Vstupem do řečové syntézy je text. To je samo o sobě problematické, protože vztah mezi psaným jazykem a výslovností není přímočarý. Jak počítačovému modelu vysvětlíte, že slabika „ti“ se ve slově tichý vysloví jako /ťi/, ale slovo antibiotika se nevyslovuje jako /anťibioťika/? V jazyce ale používáme i jiné systémy než písmo. Čísla informaci o výslovnosti nenesou už vůbec. V češtině můžeme číslovku s tečkou (5.) přečíst v různých situacích jako: pátý, pátá, páté, pátému, pátého, (…), pět (na konci věty), květen. V Googlu bylo úkolem lingvisty vyřešit podobné problémy, které by mohly výrazně ovlivnit přirozenost výsledné syntézy. Jedná se tedy o práci podobnou ve velké míře lexikografii.

Po návratu do Čech jste našel uplatnění v Simpleway. O co jde?

Simpleway je malá česká firma. Když jsem před dvěma lety nastupoval, bylo nás asi dvacet, teď už skoro padesát. Simpleway kombinuje řečové technologie a překladatelské služby. Mezi naše klienty patří převážně letiště, kterým poskytujeme software pro přehrávání hlášení. V současné době pracujeme s přibližně 35 jazykovými knihovnami. První krok v celém procesu spočívá v lokalizaci hlášení do jazyků, které dané letiště vyžaduje. V druhém kroku nahrajeme hlášení s profesionálním mluvčím.

Zákazník nám poskytne celé hlášení a naším úkolem je zpracovat ho tak, aby výsledek zněl přirozeně. Nejedná se o text-to-speech syntézu, kterou používá Google, ale o jednodušší syntézu, kde nejmenší jednotku netvoří hláska, ale slovo. Stále nám to ale umožňuje značnou flexibilitu. Není nutné nahrávat každou větu znovu, ale je možné používat různé části vět a vytvářet nové kombinace. Věta „Váš let společnosti Lufthansa do Berlína bude z technických důvodů opožděn“ může být snadno přetransformována do „Váš let společnosti Emirates do Dubaje bude z provozních důvodů opožděn“. V češtině se podobné skládání může zdát triviální, ale pokud zákazník vyžaduje, aby daná věta fungovala bez problémů i v dalších 10 jazycích, je nutná detailnější lingvistická analýza.

Pro mě je asi nejzajímavější, že pracuju s velkým množstvím jazyků. Na letišti Dubaj používají 25 jazyků! Jedno naše hlášení se stalo dokonce virálním. Pro letiště Dubaj jsme totiž zpracovávali mimo jiné i javánštinu. Hlášení v javánštině potom nějaký Indonésan nahrál na letišti a strašně se tomu smál. Vtip je v tom, že javánština není oficiálním jazykem, není na letištích ani v Indonésii, natož jinde ve světě. A on se smál, protože slyšet na oficiálním místě javánštinu vůbec není zvykem, všude je indonéština. Takže člověk se dostane i tady v Praze k takovým zajímavým jazykům.

Jak Vám studium fonetiky pomohlo obecně a konkrétně k tomu, čemu se dneska věnujete?

Rozhodně jsem konečně našel něco, co jsem hledal už na střední. Že to nebyla angličtina, ale jazyk jako takový, výslovnost, gramatika, systém jazyka. Fonetika může vypadat na začátku strašidelně, takže nevím, jak bych se k ní vůbec jinak dostal než tak, že jsem k ní v prváku „přičuchnul“ a to mě nalákalo. A jsem rád, že jsem do toho šel.

Abych byl konkrétní, v Simpleway asi nejvíc využívám obecné povědomí o struktuře jazyka a schopnost pracovat s nahrávkou (stříhat, začišťovat, normalizovat, odšumit) a foneticky ji segmentovat. Pracujeme také s dabéry. Je třeba je nahrát, sledovat jejich výkon, odstranit chyby, rozeznat, co zní dobře, co špatně. Často neznají fonetickou hantýrku a je nutné jim srozumitelně vysvětlit, co se po nich chce.

Ovšem fonetik není zvukař – ten pracuje se zvukem, zatímco fonetik s řečí. A to přesně potřebujeme. Musíme mít povědomí nejen o zvuku, ale i o jazycích. Takových případů je v Simpleway spousta. Musíte vědět, že jakákoliv změna v intonaci standardní čínštiny může způsobit významový posun. Vědět, že silný pruh v dolní části spektrogramu u /d/ je vlastně součástí hlásky. Vědět, že když mluvčí špatně vysloví hlásku, je možné ji vcelku snadno přestříhnout z jiné nahrávky.

Zkrátka pokud budeš pracovat v oboru, tak všechno tohle se bude hodit. V různé míře – ale já využívám v podstatě všechno, co jsem se na fonetice naučil.

Petra Bartošová - kurzy hlasové harmonie

– absolventka oborů fonetika a bohemistika, dálkově též logopedie; nyní vede vlastní hlasové kurzy (harmoniehlasu.cz) a působí jako řečový poradce v Národním divadle

– „Od mala jsem hrála amatérsky divadlo a moc mě bavilo si s tím projevem nějak hrát. Fascinoval mě lidský hlas a to, co dokáže.“

– „Na jevišti to funguje jinak než v běžné řeči.“

– „Pro mě nejdůležitější je asi to, že jsem se naučila slyšet, jak lidi skutečně mluví. On si mozek domyslí ledacos.“

 

Co vás vedlo ke studiu fonetiky?

No, mě totiž baví zjišťovat, jak věcí fungují. Ráda něco zkoumám a sleduju, jak je to vzájemně propojeno a co to ve výsledku dělá. Vlastně si vzpomínám, jak jsem na přijímacích zkouškách řekla, že se ráda v něčem šťourám a když je to ještě jazyk, tak to je úplně skvělá kombinace 😀 Myslím, že mi to docela připsalo plusové body, protože jsem z toho byla fakt nadšená. Od mala jsem hrála amatérsky divadlo a moc mě bavilo si s tím projevem nějak hrát. Fascinoval mě lidský hlas a to, co dokáže. A pak jsem zkoušela DAMU, logopedii a fonetiku. Na tu jsem přišla tak, že jsme na střední probírali jednou v hodině češtiny fonetiku a mně se to hrozně líbilo. Bylo to asi nejspíš jenom rozdělení neznělých a znělých hlásek, a pak nějaké asimilace, ale tam jsem si řekla, že to je přesně to nejlepší šťourání pro mě. Také si vzpomínám, jak jsem to říkala našemu češtináři a on se ještě divil, že mě to bavilo.

Měla jsem ovšem o tom studiu trochu zkreslenou představu. Po střední jsem vítězoslavně vyhodila sešity z matematiky a fyziky, protože přece jdu na Filozofickou fakultu. Jaké bylo moje překvapení, když jsme hned první hodinu měli akustiku. Hmm, tak nic… Ale i akustika mě pak hodně bavila.

A s čím jste fonetiku kombinovala?

V bakalářském studiu s češtinou, ale fonetika pro mě byla primární. V magisterském studiu už jsem si také nechala jenom ji. Ale k tomu jsem si přidala ještě dálkově logopedii v Brně a na DAMU začala chodit okukovat ochotné hlasové pedagožky.

Co vás na fonetice bavilo nejvíc?

Nejvíc mě bavily předměty fyziologická fonetika a jevištní řeč. Jevištní řeč, protože divadlo i řeč, to je moje láska. Fyziologie proto, že jsme se dívali dovnitř těla. Učili se chápat principy fungování dechu a hlasu, což se dělo i na již zmíněné akustice. Když nám vyučující přinesl ukázat naložený hrtan ve formaldehydu, všechny mé spolužačky udělaly „ble“, ale já se k němu nadšeně hrnula. Na to se přece člověk jen tak nepodívá… On se teda trochu rozpadal, už když jsem studovala já, takže nevím, zda je ho pořád možné ukazovat, ale já z něj byla nadšená 😀 Když si zkusím vybavit i další oblíbené předměty, tak to byla Zvuková stavba verše, Osvojování řeči, Forenzní fonetika i všemožné předměty týkající se analyzování projevů. Vlastně mě bavily i ty technické předměty jako třeba Řečové technologie, ač pro mě byly o dost složitější, ale fascinující. Prostě… Měla jsem ráda téměř všechny.

Kde působíte dnes a co v práci děláte? Popř. působila jste i někde jinde?

Dnes učím jak pracovat s hlasem, aby člověk při projevu využíval celé tělo a neničil si hlasivky. Dělám individuální a občas i skupinové workshopy. Kdyby Vás to zajímalo, můžete se podívat na moje stránky www.harmoniehlasu.cz.

Od září 2017 také učím na Vyšší odborné škole herecké. Mám tam 2 předměty. Jeden teoretický (ortoepii), ve kterém se kromě ortoepie učí i fyziologie a vůbec systém češtiny i v té vyšší než hláskové rovině, a druhý praktický (hlasovou výchovu).

Už třetí sezónu jsem spolu s paní profesorkou Palkovou v Národním divadle, kde působím jako jazykový poradce a paní profesorka mi toto „umění“ postupně předává. To je pro mě asi největší škola. Spojuje se mi tam opravdu hodně věcí, které jsme se učili, ale nějak mi v té době ještě nezapadly do sebe. Ovšem na jevišti to funguje jinak než v běžné řeči. Hodně věcí se musí dělat jinak než při analýze běžného projevu, takže dost věcí musím naopak zapomenout 😀

Asi rok jsem pracovala jako anotátor mluvených textů pro Český národní korpus. Transkribovali jsme ve škole často a naučila jsem se postupovat dost rychle, takže mi to šlo dobře od ruky i ucha. To jsem si vzala do začátku, než se mi rozjelo to ostatní. Také jsem učila češtinu pro cizince a ještě za studia jsem jako „pomvěd“ spolupracovala jak s FF UK, tak s Ústavem pro jazyk český. Na fonetice jsem také byla zapojená do projektů se syntézou řeči. Dostanete se tam k zajímavým věcem.

Vraťme se ještě ke studiu. Jak vám studium fonetiky pomohlo obecně, ve vlastním rozvoji, i konkrétně v oblasti, které se věnujete?

Pro mě nejdůležitější je asi to, že jsem se naučila slyšet, jak lidi skutečně mluví. Víte, on si mozek domyslí ledacos a to, co člověk skutečně vysloví, se od té ideální podoby často velmi odlišuje. To je na jednu stranu skvělé, ale musíte to umět vypnout. Když člověk dělá moc transkripcí, tak pak si mozek zvykne, že to teda nebude „překládat“ a bude to chytat tak, jak to je zamumláno a pak úplně nerozumíte lidem 😀 Nicméně tahle fáze trvala jenom chvilku a je prostě potřeba si občas říct: tak a analýza vypnuta.

Také mi to pomohlo chápat souvislosti, ať už v tom smyslu, jak to funguje v těle, jak to funguje se zvukem, jak při produkci, jak při percepci, nebo z hlediska toho, jak funguje čeština v plynulém projevu (nejen na úrovni hlásek). Co se týče té roviny prozodické, tyto znalosti využívám při práci s textem hojně. Protože jsem začala chápat ty vnitřní vazby. Paní profesorka říká takovou krásnou větu: „Divadelní text je jako libreto.“ Ono sice máte něco napsaného textově, ale jak to uděláte intonačně, kam dáte důrazy, jak to pojmete, atd. atd. – to teprve udělá divadlo divadlem. (Tedy plus spoustu dalších věci neřečových, ale na to už tam jsou jiní…)

Já toho z fonetiky využívám opravdu hodně, ať už při učení na VOŠ, tak i při té práci s hlasem. V hlasovém poradenství ale převažují hlavně poznatky z DAMU a logopedie. Nicméně je pro mě důležité mít i ten teoretický základ pod tím, který mi dala právě fonetika.

David Lukeš - fonetický přepis korpusů

– absolvent oborů fonetika a anglistika-amerikanistika; nyní působí v Ústavu Českého národního korpusu FF UK (Praha)

„Na fonetice působí lidé, kteří své oblasti rozumí a dobře se v ní orientují.“

– „Mám na starost koordinaci fonetického přepisu v rámci sběru dat pro mluvené korpusy.“

„Asi nejvíc využiju to, co jsme dělali na poslechové analýze, transkripci a fyziologické fonetice.“

„Od doby, co jsem se naučit číst a psát, jsem se nic tak zásadního jako programování nenaučil.“

 

Co Vás vedlo ke studiu fonetiky? S čím jste ji kombinoval?

Šťastná náhoda. Nevím, do jaké míry je moje cesta k fonetice netypická, protože většina lidí, které jsem poznal, se ke studiu fonetiky dostala oklikou. Často se na gymnáziu totiž nedozvíte, že by se dalo studovat něco jako fonetika. Ale když se pak s fonetikou setkáte v rámci nějakých filologických studijních programů, tak lidi, kteří mají určité predispozice pro to, aby je to bavilo, velmi rychle zjistí, že je to baví opravdu hodně a že by to chtěli dělat. My máme v rodině literárněvědnou tradici, takže jsem se přihlásil na anglistiku a francouzštinu. Hned v prvním ročníku jsme měli na obou oborech fonetické úvody a mě nadchlo, že ta zvuková stránka jazyka není jen něco impresionistického, ale že jde exaktně popsat. No a v druháku mi to začalo chybět, tak jsem si začal volitelně zapisovat fonetické povinné předměty, něco jsem se taky doučil sám. A magistra už jsem vystudoval jako dvouobor fonetika – anglistika.

Co Vás na studiu fonetiky nejvíce bavilo?

Předmětů, které mě vtáhly a byly pro mě velmi přínosné, je celá řada. Často nešlo nutně jen o téma, ale o přednášející – oceňuju, že na fonetice působí lidé, kteří jsou chytří, evidentně svojí oblasti rozumí a dobře se v ní orientují, zajímají se o ni do hloubky. A hlavně mají ten dar vytáhnout z nějakého tématu to zásadní, co je třeba, aby do něj člověk zpočátku pronikl. Když s nějakou oblastí vědění začínáte, potřebujete to dávkovat po částech. A nejdřív je třeba, aby někdo řekl „ten příběh je vlastně docela jednoduchý“ a takhle mi ho odvypráví, abych to dokázal v hlavě nějak pojmout. A pak, když se tomu začnu věnovat sám, tak zjistím, že to je všechno složitější, ale že ten příběh mi pomáhá v nějaké základní orientaci a bez něj bych byl nahranej. A přesně tohle ve většině těch předmětů bylo.

Kde nyní působíte?

Již pátým rokem pracuju v Ústavu Českého národního korpusu na mluvených korpusech, které tady budujeme. Dostal jsem se sem díky tomu, že jsem studoval fonetiku, protože sháněli někoho, kdo by se interně věnoval koordinaci fonetického přepisu. Vypsali výběrové řízení, já jsem se přihlásil a vzali mě. Já tedy reviduju fonetické přepisy, kontroluju, jestli jsou správně, upravuju koncepci a zadávám práci našim externím spolupracovníkům, kteří pro nás přepisují. Druhá věc je, že mám stále víc na starost technické aspekty zpracování dat, které je u těch mluvených korpusů poměrně specifické, jinak se na ústavu totiž dělají spíš psané korpusy. A ono je dobré mít někoho, kdo má jednak vhled do toho, o jaký typ dat jde, a dennodenně s nimi pracuje, a jednak má technické dovednosti spojené s programováním.

Jak Vám studium fonetiky pomohlo obecně a konkrétně k tomu, čemu se dneska věnujete?

Nejvíc rozhodně v tom, že mě přivedlo právě k programování – to byl, myslím si, jeden z vůbec největších přínosů do mého života obecně. Od doby, co jsem se naučil číst a psát, jsem se nic tak zásadního nenaučil. Programování jsme tehdy dělali v Praatu, Rko se ještě neučilo, a u Tomáše Bořila jsem odchodil Matlab a Javu. Nyní dělám hodně v Pythonu, což je pro mě asi nejpřirozenější, je to jazyk, který mi dobře sedí. Programování změnilo způsob, jakým řeším běžné denní úkoly. Dneska se člověk z velké části pohybuje v digitálním prostředí, a ve chvíli, kdy se osvobodíme od závislosti na nástrojích, které napsal nebo naprogramoval někdo jiný – a můžeme si svoje data zpracovat tak, jak zrovna potřebujeme – tak nám to najednou otevře neskutečné možnosti. Na druhou stranu je to trošku zrádné, protože když tomu podlehnete moc, nebudete dělat nic jiného než psát vlastní nástroje. Člověk v tom zkrátka musí umět najít rovnováhu.

Něco dalšího kromě programování?

Fonetika byla k mé současné práci přímo požadavkem, takže tady je to celkem přímočaré. Na korpusu asi nejvíc využiju to, co jsme dělali na poslechové analýze (prozodické i segmentální), transkripci a fyziologické fonetice, protože to velmi úzce souvisí s tím přepisem. Pravidla přepisu máme samozřejmě nějakým způsobem zjednodušená, protože při takových objemech dat po lidech nemůžeme chtít, aby přepisovali detailně se vší diakritikou, která je k dispozici. Využívám ale i obecnější věci, třeba psychofonetické poznatky, jakým způsobem se zpracovává řeč. To se hodí při zaučování externích spolupracovníků, které je potřeba po mailu naučit foneticky přepisovat, a při poskytování zpětné vazby. Píšu jim: vy si myslíte, že slyšíte „protože“, protože váš mozek vám říká, že máte slyšet „protože“, ale tohle je potřeba potlačit a pečlivě nahrávku poslouchat po slabikách nebo po menších kouscích.

Taky se ode mě pochopitelně očekává, že se budu podílet na publikacích a budu plnit další akademické požadavky na tu práci. I v tomhle ohledu mi studium fonetiky hodně pomohlo. Na fonetice je kromě oborové průpravy vyloženě kladen důraz na to, že je zároveň potřeba se naučit vědeckému provozu, to znamená, jakým způsobem se píšou články, jak se strukturují, co jsou ty správné metody, které se používají při vědeckém výzkumu. Když mi pak v práci řekli, že potřebujeme napsat článek, tak jsem věděl, co to zahrnuje a co je to za proces.

Jana Fischerová - učitelka v českém programu na mezinárodní škole

– absolventka oboru fonetika v navazujícím magisterském studiu; nyní působí jako učitelka na anglické základní škole Park Lane

„Dává mi hrozně moc, když vím, jak řeč a hlas funguje.“

– „Díky fonetice vím, jak pomoct dětem nejen k lepší výslovnosti, ale i k lepším komunikačním dovednostem.“

„Jednooborové magisterské studium fonetiky je promyšlená koncepce na sebe logicky navazujících předmětů.“

„Cítila jsem, že mi každý předmět na fonetice může prakticky do života něco dát.“

 

Co Vás vedlo ke studiu fonetiky?

Já jsem bakalářské studium absolvovala v Liberci, studovala jsem Český jazyk a literaturu. Na tomto oboru jsem se poprvé setkala s fonetikou a zaujala mě natolik, že jsem si ji vybrala jako zaměření své bakalářské práce. Pod vedením dr. Röhricha jsem analyzovala řeč moderátorů Českého rozhlasu, na to mám velmi dobré vzpomínky. A nejspíš právě on mě motivoval k tomu, abych se řečí zabývala víc. Takže když jsem se potom rozhodovala, jak ve studiu pokračovat, tak jsem si našla tento malý obor a hlásila jsem se jen na fonetiku – vsadila jsem všechno jen na jednu kartu. No a fonetiku jsem studovala jako jednooborový magisterský obor, tedy s ničím jsem ji nekombinovala.

Takže jste byla jednou z těch, pro které jsme naše jednooborové magisterské studium plánovali – pro studenty, které fonetika zaujme v bakalářském stupni na jiném oboru a v rámci našeho magisterského studia pak projdou jak základní, tak i pokročilejší fonetické předměty. Jak tuto koncepci zpětně hodnotíte?

Jednooborové magisterské studium fonetiky je podle mě promyšlená koncepce na sebe logicky navazujících předmětů, takže se určitě dá zvládnout. Hodně pomáhá i profesionalita učitelského týmu a individuální přístup ke každému ze studentů. Jediné, co mě trochu mrzelo, bylo, že některé zajímavé volitelné předměty se mi často překrývaly s povinnými předměty na více semestrů, a bylo tedy nutné volit předměty spíš podle časových možností, než podle osobních preferencí.

Co Vás na studiu fonetiky nejvíc bavilo?

Musím říct, že jsem zpočátku byla hodně překvapená. Předpokládala jsem, že bude studium zaměřené na kulturu řeči, lingvistiku, logopedii – to byla na základě mého předchozího studia moje představa o fonetice. A pak najednou nastoupila akustika, statistika a technické předměty, což pro mě byla velká výzva. Ale zároveň jsem cítila, že každý z těch předmětů mi může prakticky do života něco dát, a ten počáteční šok jsem překonala. Nicméně protože jsem humanitně zaměřená, bavily mě nejvíc předměty jako Současné trendy světové fonetiky, což byl úplně dokonalý mix nejmodernějších trendů a přehled všeho důležitého v řečových vědách, to mě inspirovalo nejvíc. Skvělá byla ale i Fyziologická fonetika, ze které dodnes čerpám. Dává mi hrozně moc, když vím, jak řeč a hlas funguje. No a vzhledem k mému zaměření už z předchozího studia mě samozřejmě bavily i rétorické předměty. Ale to hlavní pro mě bylo, že jsem si vlastně na všech kurzech dokázala najít něco zajímavého.

Dnes učíte na soukromé základní škole. Jak jste se k tomu dostala?

Když jsem na fonetiku nastoupila, tak jsem moc nepřemýšlela, jak se s fonetikou uživím. Neměla jsem žádnou vidinu, že ze mě bude vědec nebo učitel, prostě mě ten obor bavil. Ve druhém ročníku jsem se ale účastnila výzkumu gramotnosti dětí na základních školách, který pořádal Fonetický ústav ve spolupráci s Národním ústavem pro vzdělávání. A tam jsem poprvé zažila přímou interakci s žáky základních škol a najednou mi došlo, že by mě možná bavilo učit. Že ta rychlá a upřímná zpětná vazba je něco, co mi dává smysl, že s dětmi je hrozná zábava a že se to dá dělat i jinak, než na co jsem byla zvyklá ze svojí základní školy. Tak jsem se rozhodla si v rámci celoživotního vzdělávání na Filozofické fakultě dodělat pedagogické minimum, tedy pedagogiku, psychologii a – v návaznosti na své bakalářské studium – didaktiku češtiny. No a pak jsem hned po ukončení školy dostala příležitost jít na pohovor do mezinárodní školy Park Lane, kam mě přijali a kde teď působím druhým rokem. Na této škole mě baví to, že je všechno takové volnější: nechávají hodně na nás, jakým způsobem vedeme výuku, takže hodně propojujeme jednotlivé předměty, učíme v projektech a snažíme se výuku dělat zábavně. Právě proto, že to není klasická česká škola, máme ve třídě méně dětí a můžeme si individuálnější přístup dovolit.

Jak vlastně Park Lane funguje?

Je to škola, která jde od školky až po střední školu. Já učím na prvním stupni, od první do páté třídy, všechny prvostupňové předměty. Navíc docházím ještě na jednu hodinu denně do školky. I když je to britská škola, tak já učím v češtině. Děti tedy mají všechny předměty v angličtině, a k tomu mají na tom nezávislý „český úsek“, ve kterém jedeme podle českého kurikula, protože každý s českým občanstvím nebo trvalým pobytem v České republice musí mít podle zákona češtinu. Většinou tedy učím bilingvní děti, které mají jednoho rodiče cizince. Není to tedy klasicky vyučovaná čeština, protože samozřejmě k dětem musím přistupovat trochu jinak, podle jejich druhého nebo dalšího jazyka. Někdy mají zájem o češtinu ale i děti, které mají oba rodiče cizince. To jsou spíš výjimky, jsou to pak začátečníci a musím s nimi jít hodně individuálně.

U těch bilingvních dětí je čeština vždy dominantním jazykem?

Ano, bývá dominantní. Každopádně češtině naprosto bez problémů rozumějí a umí se v češtině vyjádřit. Když se ale můžou rozhodnout, bývá i pro dva Čechy často jednodušší se bavit anglicky. Oni anglicky hrozně moc čtou, jsou v ní opravdu ponořeni, a čeština je pro ně vlastně často těžká, i když je to jejich mateřský jazyk, i když doma česky mluví. Mají třeba v češtině anglický slovosled, někdy je u nich patrná i mírně anglická výslovnost. Přeučování do češtiny, hlavně co se týče psaní, je někdy obtížné.

Jak se na český program v rámci anglické školy dívají děti?

On je docela baví, protože si v něm trochu oddychnou. Většina totiž doma mluví česky, ale ve škole mají celý den jenom angličtinu. A protože mají jednu hodinu výuky v češtině každý den – to znamená kromě českého jazyka i matematiku, prvouku, vlastivědu, později zeměpis apod. – tak je to baví a zároveň si u toho odpočinou. Stejné předměty tedy mají v angličtině a já je to hlavně kvůli slovní zásobě učím česky. V české složce je pak většinou třikrát týdně český jazyk a dvakrát jeden z dalších předmětů. A právě v českém jazyce mi hodně pomáhá fonetika, protože daleko lépe rozumím rozdílům mezi češtinou a angličtinou, případně dalšími jazyky, kterými děti mluví. Daleko lépe jsem schopna jim vysvětlit a ukázat rozdíly ve výslovnosti. Když učím tu jednu hodinu ve školce, tak jsou to vlastně i úplné základy logopedie, které jsem na fonetice také absolvovala. Cokoli z toho, co jsem při studiu fonetiky načerpala, jim můžu předat, to se mi hodilo. A navíc sama ke své práci využívám kulturu řeči, rétoriku nebo hlasovou hygienu.

Tím se už dostáváme k mé poslední otázce – co Vám fonetika přinesla pro vlastní rozvoj i ve vašem zaměstnání?

Velmi důležité pro mě je poznání toho, jak hlas funguje a jak se o něj starat, jak pomoct dětem nejen k lepší výslovnosti, ale i aby potom ve vyšších ročnících lépe mluvily. V páté třídě s dětmi hodně procvičujeme komunikaci a přednes. Komunikace je totiž v osnovách řešena jen velmi okrajově, a proto se snažím do češtiny fonetiku propašovat výrazně nad jejich rámec.

Úvod > Uchazeč > Rozhovory s absolventy