Transkripce češtiny pomocí IPA

Pokud předpokládáme, že náš přepis češtiny bude někdo porovnávat s hláskami svého rodného jazyka, použijeme mezinárodně srozumitelnou transkripci IPA. Nejprve se podíváme na samohlásky, poté na souhlásky.
Na této stránce představujeme české fonémy a jejich hlavní varianty. Symboly pro další hlásky, které můžeme při detailnějším fonetickém přepisu češtiny použít, uvádíme zde.

Vokály

Pojďme se nejprve podívat na referenční rámec pro popis vokálů obecně. Vokály jazyků světa zobrazujeme v tzv. vokalickém čtyřúhelníku podle vertikální a horizontální pcvolohy jazyka při jejich tvoření. Stojí za zmínku, že pozice vokálů v čtyřúhelníku odpovídá i jejich akustickým vlastnostem.

Základní referenční, a zároveň extrémní pozice ve vokalickém čtyřúhelníku se nazývají kardinální vokály (viz obrázek napravo). Vůči kardinálním vokálům pak vymezujeme vokály v jednotlivých jazycích, které se (alespoň teoreticky) mohou vyskytnout kdekoli v rámci čtyřúhelníku.

Zájemci si mohou kardinální vokály, namluvené zakladatelem tohoto konceptu, Danielem Jonesem, poslechnout zde.

 

Čeština má celkem 13 samohlásek: pět krátkých, pět dlouhých a tři dvojhlásky (diftongy). Hovoříme o i-ových, e-ových, a-ových, o-ových a u-ových monoftonzích.

U těchto pěti dvojic se vokalická kvalita krátkého a dlouhého členu považuje zaczvok natolik podobnou, že pro ně používáme stejný transkripční znak, ovšem s dvojtečkou označující délku. Výjimku představují vokály i-ové: dlouhé í je vyslovováno s jazykem více vepředu a nahoře než u krátkého i; můžeme také říct, že krátké i je v dnešní výslovnosti poměrně výrazně centralizováno.
Proto přepisujeme i-ové vokály následovně: krátké /ɪ/ a dlouhé /iː/. Kvalitativní rozdíly u ostatních párů jsou zanedbatelné, a proto tedy ani pro komparativní přepis češtiny nepoužíváme dvojice známé například z němčiny: /ɔ-oː/, /ʊ-uː/.

Přibližnou pozici českých samohlásek ve vokalickém čtyřúhelníku, jak ji naznačují poslední výzkumy, a jejich fonetický přepis pro komparativní účely ukazuje obrázek napravo. Kromě /ɪ/ a /iː/ je pozice dlouhého vokálu více méně identická s pozici krátkého vokálu; proto není na obrázku uvedena.

Konsonanty

V české transkripci můžeme slovo čeština přepsat jako /češťɪna/. IPA však diakritiku používá pro modifikace hlásek (např. ztráta znělosti nebo posun aktivního artikulačního orgánu dopředu). V drtivé většině se diakritická znaménka nepoužívají pro přepis fonémů. V češtině výjimku představuje frikativní vibranta ř, které se v transkripci IPA přepisuje jako .

Přepis českých konsonantů podle systému IPA představíme podle jejich způsobu artikulace v následující tabulce:

konsonanty přepis podle IPA poznámky
explozivy p b   t d   c ɟ   k ɡ   ʔ c ɟ jsou palatální explozivy, ť ď
ʔ je ráz (hlasový začátek před vokály na začátku slova jako ve spojení na okně)
frikativy f v   s z   ʃ ʒ   x ɣ   ɦ ʃ ʒ jsou postalveolární frikativy, š ž
ɣ je znělá varianta fonému /x/
ɦ je symbol pro znělé h
afrikáty ʦ ʣ   ʧ ʤ ʦ ʧ jsou neznělá alveolární a postalveolární afrikáta, c č
ʣ ʤ jsou jejich znělé varianty
Afrikáty se často přepisují jako kombinace příslušných znaků – pak doporučujeme používat oblouček: t͡s  d͡ʒ
nazály m n ɲ ŋ ɲ je palatální nazála, ň
ŋ je velární varianta /n/ ve slovech jako banka, tango
ostatní hlásky j r l   r̝  r̝̊ je znělé ř,  r̝̊ je neznělé ř („zobáček“ znamená zvýšenou polohu jazyka)

Seznam všech unicodových symbolů jsme přebrali ze stránky www.unicodemap.org, kde je k nalezení úplný seznam: znaky IPA a diakritické značky.

Úvod > O fonetice > Fonetická transkripce > Transkripce češtiny pomocí IPA