Je-li výsledek našeho přepisu určen Čechům, kteří jsou se zvukovým systémem češtiny seznámeni, můžeme se „dopustit“ jistých zjednodušení.
Ani použití zjednodušujícího transkripčního systému by však nemělo znamenat popírání fonetické reality – toho, jak dnes Češi mluví.
V oblasti samohlásek se zjednodušení týká pouze e-ových vokálů. Pokud naše transkripce není určena pro komparativní účely, používáme /e eː/.
Pokud chceme, aby přepis odpovídal současné výslovnosti češtiny, musíme zachovat rozdíl mezi i-ovými: krátké /ɪ/ je kvalitativně výrazně odlišné od dlouhého /iː/.
Přepis /i-iː/ proto není přijatelný.
Již na stránce uvádějící systém IPA pro češtinu jsme naznačili, že hlavní rozdíl mezi systémem IPA a českou transkripcí u souhlásek spočívá v použití diakritických znamének.
Při přepisu pro českou veřejnost tedy můžeme používat ť ď š ž č d͡ž ň ř ř̥. Pro české h můžeme používat symbol h.
V našem inventáři však stále zůstane velární varianta fonému /n/, [ŋ], a znělá varianta /x/, [ɣ].
Stojí za to poznamenat, že česká transkripce dříve využívala i některé symboly, které nejsou zcela transparentní, zvláště pro uživatele, kteří jsou obeznámeni s transkripcí podle IPA. Jedná se zejména o přepis znělých variant afrikát /c č/, tedy [d͡z d͡ž], jako [ʒ ǯ].
Přepis níže uvedené věty by tedy v obou transkripčních systémech vypadal následovně:
Děti se zítra čestně přiznají, že okno rozbily.
přepis IPA: [ ɟɛcɪ sɛ ziːtra ʧɛstɲɛ pr̝̊ɪznajiː ∣ ʒɛ ʔokno rozbɪlɪ ∥ ]
český přepis: [ ďeťɪ se ziːtra čestňe př̥ɪznajiː ∣ že ʔokno rozbɪlɪ ∥ ]
Na závěr zmiňme, že mezinárodní transkripci můžeme samozřejmě používat i v českém lingvistickém prostředí. V takovém případě pak pro české e můžeme používat symbol [e]. Výše uvedená věta pak bude vypadat takto:
„kompromisní“ přepis IPA: [ ɟecɪ se ziːtra ʧestɲe pr̝̊ɪznajiː ∣ ʒe ʔokno rozbɪlɪ ∥ ]