Jan Šebek, čerstvý absolvent doktorského studia Fonetiky, realizoval původní výzkum zaměřený na vliv zevní radioterapie v oblasti krku na hlasový a řečový projev českých pacientů. Tento přinesl nová, dosud mezinárodně neprobádaná zjištění s přímým uplatněním v klinické praxi, zejména v onkologii a otorinolaryngologii při dlouhodobé dispenzarizaci těchto pacientů. Výzkum byl realizován ve spolupráci s pracovišti lékařských fakult Univerzity Karlovy a významně tak přispěl ke zvýšení prestiže našeho ústavu i celé fakulty prostřednictvím kvalitního mezioborového výzkumu s výrazným společenským dopadem.

Nad rámec odborných výstupů Honza inicioval setkávání respondentů studie – pacientů po onkologické léčbě nádorů hlavy a krku – zaměřená na sdílení zkušeností, vzájemnou podporu a snižování psychické zátěže spojené s dlouhodobými následky léčby, přičemž zapojením rodinných příslušníků do těchto setkávání postupně vznikla podpůrná komunita, která se již třetím rokem vzájemně podporuje a dalším pomáhá. Tento počin spojuje odbornou excelenci, mezioborovou spolupráci a mimořádně citlivý a odpovědný přístup k pacientům a zcela tak naplnil kritéria Ceny Jana Palacha jak v rovině vědecké a osvětové činnosti zvyšující prestiž fakulty, tak v rovině prokázání mimořádných lidských a charakterových vlastností.

Honzo, gratulujeme!

Zajímá Vás, jak to celé vidí respondenti (pacienti) fonetické studie?

RNDr. Miloslava Jelínková, respondentka výzkumné studie, 73 let

„Když na člověka udeří nemoc, a díky ní nemá zrovna dobré vyhlídky, tak je každé setkání s někým, kdo vám dodá spoustu chuti žít a s nemocí se poprat, vzácné. A takovým někým je i Jan Šebek. Obrovsky odpovědný, velice přesvědčivý, se smyslem pro humor, s úžasným vztahem ke kolektivu ať už studentů nebo zkoumaných pacientů v rámci jeho vědecké studie. Jsem moc ráda, že jsem ho mohla poznat.“

Jitka Duczynská, respondentka výzkumné studie, 61 let

„Moje cesta za uzdravením začala v květnu 2022. Na té cestě plné náročných výzev a bolesti jsem poznala spoustu úžasných lidí. Péče po stránce lékařské byla a stále je výborná. Co mi však velmi chybělo a stále čím dál víc chybí, jsou odpovědi na otázky, které v souvislosti s léčbou nádorového onemocnění přichází postupně. Při plánování radioterapie mi byla nabídnuta účast na výzkumné studii. Tu vedl Jan Šebek z Fonetického ústavu Filozofické fakulty Univerzity Karlovy. A velmi mi pomohl svými zkušenostmi z vlastní léčby. Při nahrávání fonetických úloh v rámci studie mě odpověďmi na moje otázky připravil na to, co mě při a po léčbě čeká. Velmi jsem se uklidnila a myslím, že i díky našim rozhovorům jsem zvládla velmi náročné 

ozařování. Jako bývalá zdravotní sestra jsem nadšená, když se někdo pokouší pomocí své profese propojit lékaře a pacienty. Ti pak mohou lépe zvolit léčbu či přizpůsobit následnou péči na základě poznatků z výzkumné studie Jana Šebka.“

Vladan Peřina, respondent výzkumné studie, 60 let

„Setkání s Janem Šebkem mi ukázalo, že věda může mít laskavou a srozumitelnou tvář. V nahrávacím studiu jsem se cítil hlavně bezpečně a respektovaně díky trpělivému vedení, jasným instrukcím a opravdovému zájmu o člověka, nejen o data. Cenné pro mě byly i společné akce mimo laboratoř: možnost potkat ostatní pacienty, popovídat si a sdílet zkušenosti mi pomohla vrátit do života naději a radost. Nejvíc si vážím toho, že Jan Šebek dokázal propojit pacienty a výzkum tak, aby byl slyšet náš hlas i příběh. Děkuji za všechna setkání, která pro nás připravil. Vždycky to mělo super atmosféru a bylo fajn vidět, jak se kolem něj a jeho vědecké studie podařilo vytvořit komunitu.“

Ing. Zdeněk Havelka, respondent výzkumné studie, 76 let

„Pokud vám na onkologii sdělí, že máte rakovinu, s vysokou pravděpodobností to pro vás je vysoce nepravděpodobná nepříznivá událost. Naštěstí chodí po světě jedinci jako Honza Šebek, kteří mají dostatek odvahy, vůle a kreativity, aby téhle „černé labutě“ ve vašem využili k něčemu pozitivnímu. Honza ví z vlastní zkušenosti, že léčba onkologického onemocnění prostě zanechává následky. Pokud se nádor vyskytne v oblasti krku a je léčen radioterapií, zůstane vám nejen jizva, ale i následky na mluvidlech. Jan Šebek našel způsob, jak tyto následky změřit, analyzovat a zobecnit. Navíc dokázal přesvědčit špičkové lékaře nemocnic, že takový projekt má smysl a je správné s ním spolupracovat. Dnes už si asi nikdo nepředstavuje vědce jako bledého vousatého starce bádajícího ve svém laboratoriu v mihotavém světle svící. Přesto vás možná překvapí výzkumník, který si k předmětu svého zkoumání, kromě profesionálního zájmu, vytvoří nepředstíraně lidský vztah. A nejen to, tento lidozpytec neváhá vynaložit nejen úsilí, ale i vlastní prostředky, aby respondentům své studie umožnil se neformálně setkávat a podělit se o zážitky a zkušenosti. Asi se nejedná o úplně reprezentativní skupinu onkologických pacientů v remisi, všichni do studie vstoupili dobrovolně z vlastního rozhodnutí. Právě proto se opakovaně schází skupina lidí, která si vzájemně poskytuje pozitivní podněty a předává je dál.“